Voda 2009 - Sázava Tisk
Napsal uživatel iD   
Sobota, 20 Červen 2009 17:02

Dlouhý rok si museli počkat ti, co se chtěli zúčastnit dalšího vodáckého zájezdu. Přesně tak dlouho trvalo než naše občanské sdružení uspořádalo sjíždění řeky Sázavy. Oproti loňskému roku jsme se mohli radovat z velkého počtu zájemců, kteří se s námi akce zúčastnili. V letošním roce to bylo neuvěřitelných 48 vodáků, kteří s námi na vodu odjeli. Odjezd byl naplánován na dvanáctou hodinu ve čtvrtek 11. června z Blanska. Pro tento den jsme měli za cíl dorazit autobusem do na Sázavě ležícího kempu U kouzelníka v Kácově. V odpoledních hodinách jsme dorazili do kempu, dle majitele jsme byli jedni z prvních, kteří chtěli v tábořišti přenocovat. Sezóna na Sázavě totiž teprve začíná. Sotva co se všem podařilo postavit stany se rozutekli do Kácova, někteří na exkurzi do pivovaru jiní na večeři do místního hotelu. První večer vyvrcholil hrou na kytaru a zpěvem u ohně. Druhý den ráno jsme po snídani vyjeli autobusem proti proudu řeky, do obce zvané Horka, kde jsme přebrali lodě a čekal nás dvacetikilometrový sjezd po vodě do Kácova. Někdo cestu zvládl smočen jen od kapek deště, jiní si nesměli nechat ujít příležitost vykoupat se v řece Sázavě. Některým se povedlo "udělat" hned ze startu a měli tak vlhký celý den. Jediné co nám moc nepřálo bylo počasí, které se chovalo opravdu aprílově, když se střídalo sluníčko s deštěm. Dříve nebo později se všem podařilo dostat do kempu, převléct se do suchého oblečení a střádat síly na další den. Příští ráno jsme se museli sbalit a naskládat věci do autobusu, protože příští noc jsme trávili v kempu v Ratajích. Podle toho co se dalo dočíst v průvodci, byla sobota nejnáročnější den, museli jsme se poprat s nejdelší trasou a překážky nám tvořilo nejvíce jezů a to šest. Cestou bylo možné navštívit hrad v Českém Šternberku. Takovou třešničkou na dortu sobotní trasy byl jez u kempu, kde jsme trávili poslední večer. Jez byl nejtěžší z celého dne a někteří si na něm pěkně ublížili. Narozdíl od předchozího dne nám počasí vyšlo a celý den nám přálo. Čekalo nás povinnost v podobě postavení stanů a poté jsme si mohli užívat posledního večeru u ohně. Poslední ráno bylo po předchozích dnech náročné, ale ještě jsme museli najít síly na sjezd posledního úseku. Cesta byla naplánována až do Sázavy a její délky byla necelých 15 km, ve skutečnosti se zdála daleko delší. Někdo dříve, někdo později, ale všichni jsme dorazili v pořádku a zdravě unaveni do koncového stanoviště, kde jsme předali lodě a těšili se na odpočinek v autobuse. Při cestě nazpátek je už určitou tradicí, že se najde jen málo jedinců kteří dokážou celou cestu nazpátek nezavřít oči a nespát. Většinou jsou všichni tak unaveni, že usnou. Když jsme v neděli kolem osmé hodiny dorazili zpět do Blanska, mohli jsme letošní vodu prohlásit za úspěšnou. Zájezd se obešel bez jakýchkoliv zranění a myslím, že se všichni dobře pobavili. Pokud se nestane něco neočekávaného, tak se všichni můžeme těšit na příští rok a další vodu.