Voda 2011 - Vltava Tisk
Texty - Proběhlé akce
Napsal uživatel Karolína Mazálková   
Neděle, 10 Červenec 2011 16:39

lodRok se s rokem sešel a s úderem 16. června se naše sdružení Carpe Diem Blansko vydalo na, v pořadí již čtvrtou, výpravu za dobrodružstvím ve víru peřejí. Tentokrát nás přivítala krásná Vltava, v hojném počtu padesáti vodáků a jednoho štěněte se slušivou vestou. Odjížděli jsme plně obsazeni, jak už je zvykem, v pravé poledne (12:00 podle plánu, ovšem přesněji kolem půl jedné, díky jednomu nejmenovanému účastníkovi) od kina Blansko, po řádné prezenci a posilnění všech odškrtnutých. V autobuse vládla dobrá nálada, kterou trošku kazila dlouhá fronta čekajících na degustaci soudku, naraženého ihned po startu. Díky němu také poněkud přibylo zastávek, takže byl dostatek času prostudovat si vodácké příručky, pročež jsme se do kempu v Českém Krumlově dorazili až po páté hodině. Následovalo spěšné vyložení bagáže a stavění stanů háčky (i někteří kapitáni se uvolili jim pomoci), abychom si v klidu stihli obhlédnout renesanční město, protknuté Vltavou a zkontrolovali jezy, které v příštích dnech pokoříme (nebo které pokoří nás...). Český Krumlov, shodou okolností, zrovna žil Slavnostmi Pětilisté růže. Dobře jsme se najedli, něco popili a pomalu jsme se dostávali do vodácké nálady, jež některé účastníky neopouštěla ještě ani v pondělí.

Ráno nás čekal odjezd do Rožmberka, zapůjčení vybavení a odtud pak už po řece, první etapa výpravy. Pro nováčky to byl zásadní okamžik, kapitáni zjistili, jaké mají výborné háčky a háčci zase kormidelníky. Některé lodě se potýkaly s velkými problémy a posádky na nich prohlašovaly, že odjíždí prvním vlakem, ovšem po pár kilometrech narážení do břehu a šněrování koryta, si každý našel svoji metodu, jak vyzrát nad proudem. Řeka poměrně tekla, po ranním dešti vysvitlo sluníčko a našel se čas i chuť, pro tolik oblíbené soulodění. Před cílem nás čekal ještě jez, který jsme všichni hravě zvládli, a pak už se jen slavil úspěšný návrat všech vodáků do tábora. Přes noc nás opět zkropil jihočeský mrak a ráno bylo zamračené a chladné, nikdo z vodáků však nepropadal trudomyslnosti, ze strachu, že by si na obranu proti ní, musel zpívat známou Cimrmanovu písničku.

Posilněni snídaní a vším možným, jsme sbalili stany, naložili autobus a opět nasedli do lodí, doprovázeni chladným vánkem a občasnými kapkami deště. Měli jsme před sebou druhou etapu, z Českého Krumlova do kempu ve Zlaté Koruně. Ten, kdo už Vltavu dříve jel, věděl, co ho čeká. Nováčci zdatně přenášeli a zkušení vodáci se hojně převraceli, po nabrání přílišného množství vody do lodě. Přes noc nám vodákům totiž navýšili průtok a pustili z přehrady trošku víc vody. A tak jsme si navzájem chytali pádla a vylívali lodě až do půl třetí, kdy jsme stále ještě v Krumlově poobědvali a již za vydatného deště vyrazili. Cesta ubíhala pomalu, lilo jako z konve, skoro mrzlo, ale i tak se soulodilo. Třásli jsme se zimou, někteří z nás si sáhli na dno, ale vše dobře dopadlo a všichni jsme zdárně dorazili. Ve vytrvalém dešti jsme postavili stany a hledali suché útočiště, kde by se našlo něco pro zahřátí a k snědku. V tomto ohledu to v Koruně nebylo vůbec jednoduché. Výprava byla vyčerpána a tak šli všichni poměrně brzy spát, aby nabrali sil na poslední etapu.

Neděle nás přivítala chladným počasím a silným větrem, a na tvářích některých vodáku bylo znát značné vyčerpání a ztráta odhodlání. Poslední, třetí etapu výpravy tedy jelo jen několik silných a zdatných vodáků, kteří se nebáli nástrah přírody a byli ochotni navléknout se do vlhkého šatstva. Posádky se tedy různě promíchaly a zbytek účastníků jel autobusem a čekal v cílovém bodě. Úsek řeky ze Zlaté Koruny do Boršova byl malebný, řeka se stáčela mezi pole i skály, krášlené romantickými zříceninami, střídal se prudký déšť s jasnou oblohou a jedinými nástrahami byly mělčiny ostrůvků a větší peřeje, kolem řeky byla příjemná občerstvovací zařízení a všichni zúčastnění  dopíjeli zásoby a vychutnávali si poslední chvíle v proudu Vltavy. V cíli se skupina opět radostně shledala a v plném počtu jsme vyrazili směrem domů.

Cesta tentokrát utekla, jako voda a po krátkém kulturním programu, zprostředkovaném v autobuse vedoucím zájezdu, jsme šťastně přirazili v Blansku.